IAS tahák , str. 2
Když jsem nastupoval na výšku, měl jsem hodně nejasno ve spoustě věcí a vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Vás ovšem nemusí nic podobného potkat, jelikož mám pro vás přichystané zhodnocení všech zatím absolvovaných předmětů na naší škole. Pokud se tedy chystáte na Fakultu informačních technologií VUT v Brně (zkráceně FIT), jste na správné adrese. Na úvod si neodpustím pár poznámek:
Na FIT jsem byl přijat na základě SCIO testů s percentilem 89 a to hned na druhý pokus (na první termín mi nějak nepřišlo důležité se připravovat ^^). Krátce nato jsem odmaturoval na střední průmyslové škole ve Zlíně mimo jiné z informačních technologií, čímž jsem si o sobě začal myslet, jaký nejsem informatik. Na prvních přednáškách na FITu jsem posléze zjistil, že opravdu nejsem a že žádná procházka růžovou zahradou se konat nebude. Zjistil jsem, že ze začátku je lepší mít trochu strach, který vás dožene k učení. Rozhodně musím vřele doporučit chození na všechny přednášky (o cvičeních ani nemluvím), i když vysoká škola vybízí k pravému opaku. Stejně tak je dobré, ne-li nezbytné, najít si vlastní styl učení. Mně se nejvíce osvědčilo psaní A4 "taháků", z nichž se učím a které vám ke studijním účelům zde samozřejmě také nabídnu :o) Tak se pojďme konečně podívat na první semestr...
IAS tahák , str. 2
IAS tahák , str. 1
Vzhledem ke zkušenostem s asemblery na střední škole ve mně název tohoto předmětu ze začátku vyvolával trochu obavy. Jak jsem později zjistil, nebylo se čeho bát a šlo o velmi zajímavý a pohodový předmět.
V IAS jsme měli především pochopit principy programování počítače na téměř nejnižší úrovni, na úrovni instrukcí procesoru. Rovněž se naše znalosti obohatili o mnoho nových pojmů a znalostí všemožných operací s čísly ve dvojkové soustavě, základy adresování paměti apod. - nešlo o nic nepochopitelného, k čemuž výrazně přispěly přátelské přednášky pana Zbořila.
Doc. Zbořil je veterán z dob starých počítačů a pro mě poměrně sympatický přednášející, jelikož jsem měl pocit, že se studenty velmi soucítí a důležitou látku vysvětloval velmi velmi polopatě (někdy snad i třikrát dokola, takže snad jen spící studenti odcházeli z přednášek s prázdnou). Číselnými soustavami jsme se postupně prokousali k jednotlivým instrukcím procesorů Pentium a jednotce pro výpočty v plovoucí řádové čárce (FPU), to vše krásně pedagogicky s demonstračními prográmky přímo na přednáškách.
Měl bych také zmínit počítačová cvičení, u nichž mě největší nervy postihly při přihlašování na ideální termín. Na FITu výběr termínů cvičení a vůbec všemožných podobných věcí probíhá přes internet a jde o takovou malou soutěž v rychloklikání. Zkrátka v určitou hodinu se odemkne registrace a termín bere ten, kdo na něj nejdřív klikne. Nakonec se zadařilo a termín jsem si zaregistroval (s cvičícím ing. Stružkou). Z cvičení jsem následně pokaždé odcházel s plným počtem bodů a třeba i o hodinu před koncem, když se podařilo zadaný úkol splnit rychle, což nebýval větší problém.
S ubývajícími přednáškami se přiblížila půlsemestrální zkouška a donutila mě začít se připravovat. Šlo spíše o opakování známých věcí a procházení starých písemek. Nakonec se na zkoušce v souladu s očekáváním objevil krátký prográmek a pár otázek typu číselné soustavy, čímž se moje skóre vyhouplo o 17 bodů vzhůru (z 20 možných).
Konec semestru vrcholil závěrečnou zkouškou, která měla mírně vyšší level obtížnosti, což trochu zbouralo mé ambice na slušnou známku - "prográmek" se protáhl na "program" s instrukcemi pro FPU a otázky trošku přitvrdily, což společně s faktem, že jsem lehce podcenil přípravu (snad kvůli dobrým dosavadním výsledkům), vyneslo ve výsledku kromě trochy zklamání pouze známku C se 73 body.
I tak ale asemblery hodnotím kladně, probírané učivo je zajímavé a nezbytné pro pochopení základních věcí odehrávajících se v počítači a tím i pro další studium.
IDA tahák , str. 1
IDA tahák , str. 2
IDA je první matematický předmět, se kterým se studenti na FITu setkají a kvůli kterému budou muset čas od času navštívit také nepěknou fakultu FEKT (Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií) - ale o tom až později. Na úvod bych chtěl zmínit, že Diskrétní matematika není v žádném případě složitostně na úrovni matfyzu a není třeba se jí obávat o nic víc než ostatních předmětů.
Náplní jsou především základy vysokoškolské matematiky - probírají se různé důkazy a matematické struktury pro většinu studentů nově ve vysokoškolském stylu. Potkají vás nové matematické zápisy a trošku zrychlený způsob vysvětlování látky (žádné dlouhé zastavování nebo počítání vzorových příkladů na přednáškách), řeč přijde i na složitější věci jako je topologie, nicméně vyžadovány jsou nakonec jen ty jednodušší záležitosti.
Na přednášejícím a garantovi, doc. Kovárovi, jde vidět, že si žije ve vlastním topologickém světě. Látku vysvětluje někdy možná až příliš složitě, jinak je to ale normální matematik (jestli se to vůbec dá říct), který se snaží, aby studenti látku pochopili co nejlépe. Ukecaní studenti na jeho přednáškách je to jediné, co ho dokáže namíchnout.
Co na přednáškách většina lidí nepochopila, zachraňovala cvičení odehrávající se v malých místnostech na již zmiňované fakultě FEKT. Zde se setkáte s trochu přátelštějším přístupem - můj cvičící, pan Vítovec, nám dokázal za deset minut vysvětlit to, co na přednáškách zabralo půl hodiny, a to ještě tak, že jsme to všichni pochopili. Náplní cvičení bylo hlavně počítání příkladů a to buď učitelem nebo některým z náhodně vybraných studentů a také pár bodovaných domácích úloh, ze kterých jsem míval plný počet bodů. Jediným mínusem pro mě byla fakulta elektrotechniky a její okolí, které jsou dle mého vkusu opravdu velmi ošklivé (musíte vidět sami), obzvláště v porovnání s naším nádherným FITem :)
V průběhu semestru se psala malá písemka, na niž nám pan Garant sympaticky povolil zhotovit si ručně psaný tahák formátu A4. Tuto možnost jsem dokonale využil a mikroskopickým písmem opsal skoro celá skripta ^^ Výsledek písemky už si bohužel nepamatuju a nemám ho teď už jak zjistit, takže se s ním nemůžu pochlubit.
Na finální písemku byl tahák rovněž povolen a tak jsem pouze upgradoval svůj nedávno použitý pomocný papír a šel takto vyzbrojen do finální bitvy, která se nakonec ukázala být lehčí, než jsem čekal. Byl jsem nucen čelit pouze nezákeřným příkladům spíše z té lehčí kategorie a odměnou mi byla známka B s 83 body, jež mi udělala velkou radost.
IDA rozhodně není nezvládnutelný předmět, i když má společně s IZP největší kreditové hodnocení v prvním semestru. Ale ani tak tento předmět nepodceňujte, rozhodně se vyplatí chodit na cvičení a sem tam dávat na přednáškách pozor, i když nabyté znalosti jinde než na písemce využijete určitě jen okrajově.
ITO tahák
I když podle pověstí měl kurz ITO patřit k těm jednodušším, stal se mým strašákem prvního semestru, jelikož k elektrickým obvodům jsem vždycky měl trochu dál než ostatní průmyslováci. Musím ale říct, že garant, doc. Kunovský, vycházel studentům velmi vstříc a snad jen díky němu jsem tímto předmětem s odřenýma ušima prolezl, když více než přimhouřil obě oči nad závěrečnými písemkami.
Dalším plusem byly zábavné přednášky pana Kunovského, který hodiny pojímá jako, jak sám říká, "přátelská povídání" a vůbec se se studenty snaží diskutovat jako se sobě rovnými, učivo prokládá neustálými vtípky často mířenými i na sebe - no prostě nudit se nebudete. Úvodní hodinu dokonce zahájil kouzlem s žárovkami (které není dodnes nikomu jasné), abychom viděli, že výuku bere tak trochu s nadhledem. Látka byla předkládána dostatečně pomalu a srozumitelně.
Na půlsemestrálku jsem se učil procházením starých písemek. Nakonec nebyla nijak zákeřná a s nadpolovičním výsledkem 12 bodů z 20 jsem byl ještě ochotný se spokojit. Co si pamatuju, šlo o zjednodušování obvodů s odpory, metody smyčkových proudů a podobně.
Ke konci semestru se na stránkách předmětu objevil ještě projekt, abychom se přes Vánoce nenudili. Jednalo se o hromadu příkladů, které mi daly trochu zabrat, ale lepší přípravu na písemku bych si těžko mohl přát. Po pár dnech usilovného namáhání mozkových závitů se mé hodnocení vyšplhalo na skvělých 12,5 bodů z 15.
Pak už mi zbývalo jen zakončit to peklo úspěšně napsanou závěrečnou písemkou. Avšak po výhružkách pana Kunovského, že písemka bude "těžká", na mě šla trochu nervozita a když nás usadily k zadáním písemky, začal jsem přeskakovat jeden příklad za druhým. Doc. Kunovský si na nás přichystal nejtěžší písemku v dějinách ITO (snad žádný příklad se neobešel bez netriviálních operací s komplexními čísly) a já jsem sice počmáral všechny papíry, ale v kolonkách pro výsledky chyběl jakýkoliv náznak úspěšně dopočítaného příkladu. Domů jsem odcházel s jistotou dalšího termínu. Nakonec se stal zázrak a pan Kunovský byl extrémně shovívavý, když mi udělil 2 body nad minimum, tedy 34 bodů, a odstartoval tak moje zimní prázdniny :)
Předmět ITO mi ukázal, co všechno se dokážu naučit, když musím, a nabyl jsem takového hřejivého pocitu, že ještě nikdy jsem elektrickým obvodům nerozuměl více. Navíce jsem si z přednášek odnesl pár dobrých vtipů :)
IZP tahák
Na tento předmět jsem si docela věřil, jelikož základy programování jsem si přinesl již ze střední školy, kde náplní mé maturitní práce bylo dokonce objektové programování. Brzy jsem však zjistil, že levou zadní IZP nezvládnu - hlavně v projektech jsem se přes hromadu snahy slušně zapotil. Často bylo nad mé chápání, jak mohli úplní neprogramátoři z gymnázií tento předmět zvládnout, i když právě pro ně by měl být tento předmět teoreticky určen.
Praxe však bývá odlišná. Jak název napovídá, předmět nám měl objasnit význam slova programování a velmi stručně nás provést jeho nejzákladnější principy v jazyce C. Na půlsemestrálce se ale ukázalo, že pan Smrčka vyžaduje znalosti často mírně přesahující ony "základy" v názvu předmětu.
Přednášky měl na starost dr. Aleš Smrčka (tehdy ještě ing.). Je to takový sympaťák, který dokáže programátorskými vtípky zpestřovat své přednášky. Spoustu věcí profesionálně demonstroval přímo v příkazové řádce Linuxu promítanou na projektoru, často přes ni elektronickou tužkou čmáral velmi nepřehledné obrázky - ve výsledku ale všechno tak nějak zapadlo do sebe a látka byla úspěšně vysvětlena. Na jedné přednášce mě zaujalo, když napsal zpaměti číslo pí v desetinném rozvoji asi na dva řádky terminálu.
Klíčovou roli kurzu hrály již zmíněné projekty. Projekty jsou na FITu velmi časté bodově hodnocené samostatné práce pro studenty. V tomto případě šlo o čtyři prográmky v jazyce C, jejichž zadání se vždy objevilo na stránkách předmětu společně s deadlinem odevzdání, přičemž každý projekt měl jisté maximální bodové hodnocení, které šlo podle kvality zpracování získat. Projekty se rozprostíraly rovnoměrně do celého semestru a pro získání zápočtu bylo nutné získat z každého alespoň jeden bod.
Už první projekt pro mě znamenal přinejmenším slušné zklamání. Zadání nebylo úplně nejjednodušší - měli jsme napsat program, který bude komprimovat/dekomprimovat text ze standardního vstupu na standardní výstup podle zadaných pravidel. Ihned po jeho zveřejnění jsem začal doslova makat, aby můj výsledek přinesl do začátku co nejvíce bodů. Po odevzdání mi však byl program ohodnocen pouze 2 body (maximum bylo 5), což mi téměř vzalo motivaci pracovat na dalších projektech. Naštěstí jsem se nevzdal a další projekty dopadly mnohem lépe - 7/10, 9,5/10 a 7/8.
V IZP jsme měli rovněž nepovinná počítačová cvičení, kam jsme museli přijít jen jednou za čas obhájit projekt (bez obhajoby ho nešlo odevzdat). Já jsem však nechyběl ani na ostatních cvičeních, kdy jsme měli pouze samostatně pracovat na svých projektech, případně se ohledně nich dotazovat. Obhajoba projektu trvala vždy pár minut a její náplní byla demonstrace studentem napsaného kódu cvičícímu (zkrátka něco říct proč/jak jste to tak napsali). Ale nebyl to žádný stres, za pár minut bylo hotovo. Musím pochválit ing. Zemka za kvalitně vedená cvičení i rady k projektům.
Semestr zakončovala písemná zkouška, která mně osobně nepřišla po všech těch projektech ani příliš náročná. Velice mi pomohlo procházení všemožně na netu sehnatelných starých písemek. Šlo o psaní krátkých úseků kódu v již dobře procvičeném Céčku, pár teoretických otázek a o otázky typu "Co způsobí tento řádek kódu?" nebo "Jakou chybu způsobí tento vstup v tomto programu?". Můj zisk nakonec byl 38 bodů z 55, což k absolvování předmětu stačilo.
V předmětu IZP jsem se konečně pořádně naučil programovací jazyk C a doplnil si hodně věcí ze střední školy. Taky jsem se při řešení projektů velmi dobře seznámil s operačním systémem Linux, v němž bylo nejjednodušší projekty psát. Můžu říct, že tento předmět byl jistě nejen pro mě jedním z klíčových v prvním semestru a určitě je velkou výhodou jít do něj alespoň se základy jazyka C.
IUS tahák , str. 2
IUS tahák , str. 1
Ceďák prvního semestru aneb to nejlepší nakonec :) Tento předmět opravdu hodně studentů neudělalo a bylo to nejspíš tím, že byl velmi teoretický a pod záštitou pana proděkana Křeny, známého zvyšovatele prestiže naší fakulty. Klíčem k zvládnutí tohoto obávaného kurzu nebylo vysoké IQ, nýbrž prostá vůle učit se velká kvanta teoretických informací, s čímž jsem naštěstí problém příliš neměl.
Teoretická látka na přednáškách dr. Křeny byla kořeněna vtipnými příklady z praxe - pan Křena rozhodně ví, co dělá, je přátelský ke studentům a dokáže jim zpříjemnit pobyt na svých trojhodinových přednáškách - ovšem výměnou za jejich pozornost a ochotu nabývat vědomosti. Předmět opravdu působil velmi "povídacím" a pohodovým dojmem, což také byl pro ty, kteří si látku průběžně procházeli.
IUS tahák , str. 4
IUS tahák , str. 3
Předmět zahrnoval tři projekty. Pod prvním se skrývalo absolvování e-learningového kurzu - šlo o takový mini-předmět, do kterého se všichni studenti přihlásili a v němž řešili každý týden velmi velmi jednoduché úkoly na pár minut (vytvořit pdf s citací tří webových stránek, apod.) - e-learning byl zahřívacím a seznamovacím kurzem pro nové studenty a nejen já jsem za něj bez námahy získal 100% bodů. Druhý projekt byl z části společný s předmětem IZP a jeho náplní bylo vytvoření krátké pdf dokumentace ke druhému projektu tohoto předmětu, můj zisk činil 6 bodů z 10. Poté následoval poslední úkol a to sestavení ER diagramu informačního systému určité instituce, již si studenti mohli vybrat z nabízených témat - moje zubní ordinace mi vynesla plný počet 20 bodů a mohl jsem si gratulovat.
Závěrečná zkouška se nesla v duchu teoretických otázek a fulltextových odpovědí - každá měla vymezený prostor podle její očekávané (tj. požadované) délky. Nechyběla ovšem ani praktická část v podobě již dobře známého ER diagramu. Musím říct, že písemka rozhodně nebyla jednoduchá, ale připraveným štěstí přeje. Na papíře jsem popsal, co se dalo, a v součtu mi výsledek dal poctivých 43 bodů (z 60).
Na závěr bych předmět zhodnotil jako teoretický, těžký, ale nezákeřný a zvládnutelný. Každopádně vyžaduje hodně obětování a času výměnou za krásný pocit sebevědomí po jeho zvládnutí.
| předmět | body | známky |
|---|---|---|
| Asemblery (IAS) | 73/100 | C |
| Diskrétní matematika (IDA) | 83/100 | B |
| Teorie obvodů (ITO) | 58.5/100 | E |
| Úvod do softwarového inženýrství (IUS) | 74/100 | C |
| Základy programování (IZP) | 71.5/100 | C |
průměr: 2.080
pořadí v ročníku: 64. - 72. / 266
prospěchové stipendium: 0 Kč